Ve svém článku na sebe nejprve pan Zahradil – člen nejužšího vedení (tzv. grémia) ODS – bezelstně prozrazuje, že se ve druhém kole prezidenstkých voleb vzbouřil proti stranickému vedení a nehlasoval pro Karla Schwarzenberga (předpokládám, že tehdy se pan Zahradil neúspěšně pokusil přesvědčit grémium ODS, aby před druhým kolem prezidenstkých voleb žádné doporučení nedávalo právě s poukazem na Schwarzenbergovo „eurohujerství“). V současné vypjaté atmosféře, kdy ODS své neloajální členy trestá vyloučením ze strany, je třeba „rebelovi“ Zahradilovi vyjádřit obdiv za jeho odvahu.
Je jisté, pokračuje Zahradil a v tomto s ním nelze nesouhlasit, že TOP 09 bude zřejmě prezentovat následující volby především jako jisté referendum o Zemanovi. Souhlasit lze i s tím, že připojí-li se ODS k této interpretaci, stane se pouhým „béčkem“ Topky, jinými slovy bude rezignovat na roli hegemona na pravici.
Co navrhuje pan Zahradil? Označme antizemanovskou rétoriku jako „politický kýč jak bič“, překresleme „hrací plochu“ a nabídněme voličům ODS jako stranu, která bojuje proti „strnulým integračním schématům EU“. Pan Zahradil je přesvědčen, že ODS takto osloví „významnou část voličů“, zvlášť pokud se jí podaří „přetavit“ tento program „ve srozumitelné symboly“, jakým je například euro.
K tomu si dovolím učinit 3 stručné poznámky:
1. Skutečných euroskeptiků je u nás míň, než si euroskeptikové myslí
Nechápu, odkud bere pan Zahradil svou víru, že brnkáním na antiunijní struny lze oslovit „významnou část voličů“, ale empirická data to asi nebudou. Obě strany, které u nás na tuto rétoriku sázejí (Suverenita a Svobodní), zůstávají, jak známo, kvůli svým žalostným volebním výsledkům mimo Parlament. Ostatně to, že euroskeptických voličů je v české kotlině pramálo, lze ukázat i negativně, protože pod Topolánkovým vedením se ODS rozhodla, že se „široce rozkročí“, zmírnila své antiunijní postoje – a v roce 2006 dosáhla ve volbách do Poslanecké sněmovny svého zatím nejlepšího výsledku: 35,4 procenta hlasů. Následně – v prvním kole prezidenských voleb – zkusil kandidát ODS Přemysl Sobotka opět trochu postrašit Bruselem – a výsledkem byl boj o poslední místo s Janou Bobošíkovou, boj napínavý a tristní zároveň.
2. „Hrací plochy“ jsou již nakresleny
Rád bych pana Zahradila upozornil, že opravdu není co překreslovat. Většina voličů se samozřejmě bude rozhodovat podle klasické pravo-levé osy, ať se to panu Zahradilovi líbí nebo ne. Ví to TOP 09, která se navíc před volbami bude prezentovat jako strana bránící parlamentní charakter naší demokracie. Billboardy s nápisem „stop Kalouskovi“ z dílny Zemanovců navíc ukazují, že toto hřiště vyhovuje i prozemanovským silám. „Hvězdné pěchotě“ ODS samozřejmě nic nebrání, aby se přesunula na alternativní hřiště, kde na tribuně fandí ti, kdo prokoukli „strnulá integrační schémata EU“. I toto hřiště je však již dávno nakresleno a jak jsem uvedl v předchozí poznámce, již zde hrají dvě mimoparlamentní strany: Suverenita již zmíněné „železné Jany“ a Machovi Svobodní. ODS se svojí tradiční značkou asi má na to, aby toto hřiště případně ovládla, tím by však nejen definitivně přepustila pozici pravicového hegemona Topce, ale pošramotila by tím i samu svoji pravicovost, protože obrana státní suverenity je národovecký, nikoli pravicový program.
3. Symbol není kýč
Ano, TOP 09 se pravděpodobně rozhodla aktuální problémy této země v nadcházející předvolební kampani personifikovat. To mi přijde zcela správné, ostatně sám pan Zahradil píše o potřebě přetavit program „ve srozumitelné symboly“. Co je kýčovitého na tom, když se takovýmto symbolem stává osoba politika, který je reprezentantem či garantem toho kterého politického programu? Ostatně v roce 2010 zaplavila ODS tuto zemi billboardy s heslem „Petr Nečas nebo Jiří Paroubek“ – to ale nebylo kýčovité, že, pane Zahradile?
Souhlasím s panem Zahradilem, že předvolební kampaň se neobejde bez „srozumitelných symbolů“. Ohrazuji se ale proti tomu, že některé symboly jsou svévolně označovány jako kýč jenom proto, že se to nějakému politikovi zrovna „hodí do krámu“. Pan Zahradil totiž nevysvětluje, proč je strašení Zemanem kýčovité, zatímco strašení eurem (nebo Paroubkem v případě minulých voleb) kýčovité není. Pokud se ODS rozhodne v této předvolební kampani „přetavit“ svůj program například do boje proti Bruselu, má na to plné právo a já budu bez pejorativního nálepkování se zájmem sledovat, kolik voličů tím osloví.